Úvodník: Jak vidím český film?
Někdy mám strach, jindy se zasměju, popláču si, nebo jsem ohromena - co to může způsobit? Svět, život a pro mě také české filmy. Ať se podívám do mého dětství, kterým mě provázela celá řada čertů a princezen, ať hraných, či kreslených, nebo do současnosti, která přináší nové a nové podívané, ve kterých můžu vidět realitu, napětí historických událostí, i trochu toho fantazírování. Česká klasika se prostě nedá zapomenout. Nedokážu si představit, že by některé mé oblíbené filmy zmizely, nebo hůř, že by nebyly nikdy natočeny a nedaly mi tolik ponaučení, zábavy a také mnoho hodin lenošení při koukání na ně.
Filmy jsou jako puzzle, u nás složené s dílků skvělých scénářů, hudebních skladatelů, skvělých výkonů herců všech generací, kameramanů, animátorů a režisérů. Na rozdíl od zahraničních si český film dokázal zachovat něco originálního a neuvěřitelně chytlavého, ten nepotřebuje výbuchy mrakodrapů, každý týden nějakou tu katastrofu nebo nejlépe útok mimozemšťanů, aby byl něčím zajímavý a výjimečný. V některých současných projekcích je sice už trochu znát, že se vliv okolního světa snaží probojovat před české kamery, ale tak to chodí, může to být na škodu, nebo i k užitku. Doba a svět nás k tomu trochu nutí, v zahraničí zatím české filmy plují jako ledovec, také je zatím vidět pouze jejich špička, ale časem, pokud naši tvůrci budou stále stejně kreativní jako před 60 lety, tak i do teď, můžeme světu ukázat, že také máme co nabídnout.
Adéla Křemenáková
Recenze, postřehy a další články Adély Křemenákové budou zveřejňovány v průběhu festivalu.
Můj první Finálový den (18. 4. 2011)
Kuky se vrací - příběh (18. 4. 2011)
Kdo přežije svůj život? (20.4.2011)
