Bastardi

Divák se směje, pohupuje nohama do rytmického běhu sprostých slov, a najednou ticho. To nastává, když tři kluci dotáhnou své nápady do konce...znásilní a zabijí svou učitelku. Tak film o „bastardech" začíná. Budete zhnuseni, budete se divit, chvílemi možná i nudit, ale přesto půjde o jedinečný filmový zážitek. Téma o dětech ze základní školy, kde pravidla určují žáci a učitelská autorita je pouhým zbožným přáním, je aktuální a v české kinematografii ojedinělé.
Celé zpracování snímku má bezesporu řadu slabin, ale těch si všimnete až s časovým odstupem. Vtáhnuti do děje budete při Bastardech nadávat a zase nadávat. Pro inspiraci, jaké výrazy použít, nemusíte chodit daleko - dialogy ve filmu se nesou výhradně ve vulgárním duchu.
Ráda bych vyzdvihla filmovou hudbu a výkony mladých neherců; byli tak přesvědčiví a přirození, až mě napadla děsivá otázka, zda jen neprožívají svou každodenní realitu. Však také námět snímku vychází ze skutečné události. Samotný závěr filmu mě pak mírně zaskočil. Člověk by sice dal těm jedincům (termín „děti" je pro ně příliš něžný) na zadek, potrestal by je, ale že by je zabil? Oběsil na záchodě? No, nevím. Chtělo by to bezesporu lepší výchovu a lepší rodinné zázemí. A tak se divák, obohacen o osm nových sprostých slov, po shlédnutí snímku nesměje.