Cinematerapie aneb když se kamera stane tvým psychologem

Celovečerní snímek, který vznikl s pomocí castingu České televize nabízející lidem vypovídat se z toho, co je trápí, anebo jen dát průchod svým vlastním myšlenkám na veřejnost. Z 22 příchozích na casting je nakonec vybráno asi deset mužů a žen, kteří dostávají prostor k ventilaci především svých bolestivých okamžiků z minulosti před kamerou. Příběhy se prolínají motivy domácího násilí, ať už na dětech nebo ženách, dosud nevyřešené případy vražd nebo vykonstruování vlastní reality, jakéhosi paralelního světa, který má být útočištěm před drsnou skutečností. Někteří protagonisté si k sobě v průběhu natáčení najdou cestu, vzájemně si naslouchají a je pozoruhodné sledovat, jak všichni společně pomalu pootvírají tu svojí truhličku s tajemstvím. Dokumentární snímek je prošpikovaný emocemi, nenadálými zvraty a překvapivými nálezy v souvislostech jednotlivých příběhů. Občas mám pocit, že bych potřebovala film na chvíli pozastavit a zhluboka se nadechnout. Scény jednotlivých příběhu se často prolínají a tak mi chvílemi dělá potíž se zorientovat a přelaďovat svoje pochopení. Některé příběhy mi totiž přijdou zajímavé, v jiných naopak vidím spíše pokus o zviditelnění se. Sám režisér (Ivan Vojnár) však před i po promítání zdůrazňuje jednu důležitou věc a to tu, že každý z nás je jedinečný. A já s ním rozhodně souhlasím.