Hlavní navigace


Obsah

Čtyři slunce Bohdana Slámy (26. 4. 2012)

Venku od Veroniky Sobkové (25. 4. 2012)

Dom (25. 4. 2012)

Trafačka - Chrám svobody (24. 4. 2012)

V peřině (24. 4. 2012)

Láska v hrobě (23. 4. 2012)

 

Úvodník: Co dokáže film?

 


Od prvních krůčků filmového průmyslu již uplynulo hodně vody a z filmu se stalo mocné médium. Dokáže na člověka, jeho city a myšlenky zapůsobit jako málokterý způsob vyjádření. Jedním ze základních cílů návštěvy kina bylo odjakživa odreagování se, vystoupení z každodenního shonu. Naše návštěvy jsou snad stále vedeny se stejným úmyslem, ale dovolím si říct že poslední dobou cílem samotného filmu není pouhá zábava. Film zanechává v člověku hluboký dojem. Umí zahrát na naše citlivé struny, otevírá třinácté komnaty a divák odchází z kina kolikrát jako opařený. Film je čím dál tím víc invazivní a vrývá nám do paměti autorovy vize. Ano, na jednu stranu film do určité míry potlačuje naši fantazii. Přeci jen při čtení knihy je naše fantazie neomezená, zatímco ve filmu nám režisér nastavuje naší obrazotvornosti jisté mantinely. To ale nemění nic na tom, jak na nás film naléhá a působí.

 

Stejnou silou u nás samozřejmě mohou filmy stále vyvolávat výbuchy smíchu a zachovávat jeden z hlavních smyslů kinematografie. Přesto film poslední dobou slouží stále víc jako způsob upozornění na společensky palčivé otázky. Vyjádření určitého postoje k dění kolem nás, vyjádření autorova stanoviska a jeho názorů. A tento trend úzce souvisí s boomem dokumentárních filmů, které působí na lidské city snad nejvíce. Poslední dobou se režiséři v tvorbě dokumentů nebo alespoň filmů s dokumentárním nádechem doslova předhánějí. V nich může každý z nás najít kus sebe a vcítění se do situace filmových postav je o to snazší. Oproti velkorozpočtovým americkým trhákům zaměřeným na široké spektrum veřejnosti, bývají dokumentární filmy zaměřeny na užší skupinu diváků. Jiná témata zapůsobí na ženy, jiná na muže a jinak je vnímají různé věkové skupiny. O takových filmech se jen stěží dá hovořit jako o komerčních a jejich režiséři, a vůbec tvůrci jako takoví, si zaslouží úctu a podporu o to víc.

Na závěr by se dalo říct, že film v dnešní době, s možnostmi, které má, se svobodou vyjadřování, dokáže prakticky všechno. Která jiná umělecká činnost může v divákovi vyvolat tolik rozporuplných pocitů najednou. Důstojným partnerem a často i působivějším konkurentem mu může být umění divadelní. A přesto, že návštěvnost kin klesá a filmy jsou rozšiřovány ne vždy legální cestou, film zaujímá a bude zaujímat místo na výsluní komunikačních prostředků ovlivňujících mínění veřejnosti.


 

Recenze, postřehy a další články Elišky Chmelíkové budou zveřejňovány v průběhu festivalu.


Vyhledávání

FESTIVALOVÉ CENY JSOU ROZDÁNY...