Diář Jana Lukeše

O nových knihách se říká, že jejich „nevýhodou" je to, že kvůli nim není čas číst ty staré. O filmech platí totéž, dokonce ještě vyhroceněji. Staré knihy člověk nakonec najde někde v knihovně nebo vyjdou znova. Se starými filmy se mohl ještě donedávna setkávat právě jen na takových akcích, jako je Finále.
   Ale časy se lepší. Už několik let se na nás hrne záplava příbalových DVD. Filmexport Home Video vydal několik set starších českých filmů na VHS i DVD. A digitalizační komise Filmové rady teď sestavila startovní výběr nejlepších českých filmů se dvěma stovkami položek a stát na jejich úpravu a vydání na DVD snad poskytne finance. Každý si tedy bude moci časem sestavit svou filmovou knihovnu a ke starším a starým filmům se vracet průběžně, nikoli třeba jen v rámci archivních festivalových programů.
Ani ty ovšem na významu nepozbydou. Myslím, že takové sekce jako zdejší Zapadlá arcidíla, jubilanti či pocty jednotlivým tvůrcům jsou nejlepším způsobem, jak se pokusit některé filmy divácky resuscitovat a vymanit z někdy až krutých a nespravedlivých souvislostí dobového přijetí. Možná budeme překvapeni, jak i obdivované a velebené filmy současnosti zaostávají nejednou za smělostí filmové řeči těch starých fláků, za pronikavostí jejich duchovního dosahu a dokonce i za jejich „prognostickou" hodnotou.