Filmový snímek Zítra se bude...

 jsem si vybrala jaksi bezmyšlenkovitě. Nevěděla jsem co od filmu očekávat. Název filmu mi nic neříkal. Až na místě jsem zjistila, že se jedná o zfilmovanou operu. Na filmové podobě opery se podílel režisér Jan Hřebejk, takže jsem předpokládala určitou úroveň, jak je tomu zvykem u každého jeho filmu.
Zítra se bude... je zhudebnění úředních spisů z nechvalně známého politického procesu s Miladou Horákovou, který ji a dalších několik osob dohnal až na popraviště. Opera ale není jen o osudu Milady Horákové, ale i o atmosféře všech politických procesů z 50. let. Zásadní na celém snímku je rytmus. Nepoživatelné soudní spisy bravurně zhudebnil pan Březina, který se společně s Janem Vodňanským podílel i na úvodní a závěrečné písni. Právě ta ve mně zanechala nejhlubší dojem. Vystihuje jak uvedení do děje, tak shrnutí celého procesu.
Světoznámá umělkyně, výborná pěvkyně S. Červená propůjčila hlas textům v jejich syrovosti a děsivosti. Prokurátoři složeni z mladých dívek, též výborných pěvkyň, představovaly posly zla, červené pionýrské šátky nahradily šátky černými. Možná ten paradox, že skuteční prokurátoři byli o něco více vzděláni, většina měla 1 rok právnického vzdělání, než prokurátoři, děti ve hře, dával opeře někdy i úsměvnost. V původní verzi byla na konci filmového zpracování zachycena i tzv. „děkovačka", která nakonec byla nahrazena pár minutami ticha a slovy Milady Horákové: „Mám klid a mír ve své duši.". Výborný tah, člověk v těch pár minutách má čas vydechnout, protože celých 75 minut člověk na dýchání úplně zapomíná. Ano, tak vyrážející opera Zítra se bude... je! Myslím si, že i lidé skeptičtí vůči opeře by představení ze zájmem sledovali.