Habermannův mlýn

Poté, co byl film Habermannův mlýn uveden v kinech, zvedl, alespoň u mých přátel na sociální síti facebook, vlnu pohoršení. Jestli se o tzv. divokých odsunech dozvěděli až z filmu je smutné, protože odsuny po válce patří mezi středoškolské učivo. Na filmu se podílela Česká republika, Německo a Rakousko. Do jaké míry se zmíněné země na filmu podílely nevím, ale připadá mi, že film byl natočen na objednávku tzv. z „venku". Sám Juraj Herz, režisér filmu, přiznává, že právě Němci poskytli nejvíc peněz.
Objektivita filmu je zde sporná hned v samotném začátku, který je vlastně koncem filmu, tudíž lynčováním německého obyvatelstva. Retrospektivně se poté dozvídáme o životech jedné malé vesnice kdesi v pohraničí, kde pan Habermann a jeho přítel hajný Březina budují své pohádkové městečko, kde se mají všichni rádi, a nikdo nestrádá. Film je pro nás krásnou přehlídkou všech vlastností a charakterů. Dle mého názoru je právě charakter postavy až příliš vrytý ve tváři. Zásadový Březina, krásná a dobrosrdečná paní Habermannová, charakterní pan Habermann a podlý Mašek, toto divák odhadne hned v prvních minutách.
Českému obyvatelstvu režisér vykreslil zejména vlastnosti jako je pokrytectví, úplatkářství a zradu. Netvrdím, že tyto vlastnosti českému národu nejsou vlastní, ale doba úplatkářští zradě nahrávala. Zrádci a podlost se nacházejí všude, kde zemi pohltí válka. Zároveň musíme brát v potaz, že násilí, které propuklo na konci války, a které vyústilo v nelidské zacházení s „okupanty", je reakcí na šestiletý teror způsobený německou armádou. Fakt, že násilí bylo páchané na bezbranném obyvatelstvu, je pouze úděl války. Do války jsou totiž zataženi všichni, nehledě na to, jestli s režimem a válkou souhlasí či ne.
Ve filmu Habermannův mlýn mi chybí srovnání či ukázka z roku 1938. Příchod Němců je zde patrný pouze v krátkém úseku, kde někteří obyvatelé mávají vlaječkami a „hajlují". Zabrání Sudet proběhlo tak nějak nekonfliktně. Všichni Češi, kterých byla v obci většina, tedy alespoň to tak ve filmu vypadá, po záboru pohraničí zůstali ve svých domovech a dokonce ani náznakem se neřešilo dilema, zda mají Sudety opustit či zůstat v říši. Celá válka je tu poněkud odsunuta na druhou kolej. Vrací se až jako pomsta českého davu na nevinném a bezbranném hlavním hrdinovi. Právě tento brutální útok a rabování mlýna je vyvrcholením příběhu. Problém Habermannova mlýna vidím zejména v tom, že nenabízí odpovědi, neptá se, jak bychom se zachovali my nebo vy, co k tomu lidi vedlo, prostě jen hrubě konstatuje, že lidi jsou „svině".