Úvodník: Jak vidím český film?
Pokud se mám zamyslet nad otázkou, jak vidím český film, nemá smysl dlouho přemýšlet a říct, že má svoji tradici, styl a proměnlivost. Sama o sobě jsem až donedávna český film moc neuznávala, nebyl pro mne zajímavý. Přišel mi neslaný, nemastný. I když nabízel celou škálu žánrů - celovečerní filmy, dokumenty zabývající se problematikou komunismu, válek, známými osobnostmi, stejně jsem měla pocit, že si nemohu vybrat. Můj názor byl takový, že přece tak malý stát, jako je Česká republika, nemůže vyprodukovat něco tak báječného, jako byl například všemi lidmi obdivovaný americký Titanic. Popravdě, českému filmu jsem zkrátka nevěřila.
Nyní je pro mě český film čím dál tím víc zajímavý. Skvělý film nedělají pouze talentovaní herci, režiséři, tvůrci, ale dělají ho hlavně témata, která se, alespoň podle mě, rok od roku zlepšují, stávají se pro diváka zajímavými a často pro někoho i reflexí vlastní zkušenosti, a takové mám já nejradši.
Dříve jsem od českého filmu, před jeho zhlédnutím, raději nic neočekávala. Tím více mě potěšilo, pokud jsem byla filmem příjemně překvapena, ohromena. Musím říci, že každý film, který jsem v poslední době viděla, ve mně zanechal pocit, že se my, Češi, za svoji kinematografii opravdu stydět nemusíme, o čemž svědčí i několik nominací na významných světových festivalech a dokonce největší úspěch ze všech možných filmových úspěchů - Oscar. Já českému filmu fandím.
Recenze, postřehy a další články Ilony Dvořákové budou zveřejňovány v průběhu festivalu.
17. duben aneb FilmFest Finále začíná
Hřebejkova Nevinnost (18. 4. 2011)
Extáze se nekonala (19. 4. 2011)
FIlmy NAšich LEt, Žralok v hlavě (21. 04. 2011)
