18. 4. 2011
Ještě před vstupem do Měšťanské besedy, kde se slavnostní zahájení konalo, jsem byla přímo napjatá, jak bude celý večer probíhat a zda to bude dle mých představ. V prvních vteřinách svých kroků, které směřovaly po hlavní chodbě, jsem měla možnost zachytit hned několik známých tváří. Od herců a hereček, kteří účinkovali v uvedené předpremiéře filmu Czech Made Man po známé režiséry a režisérky. Je skvělé, že je zde možnost tyto lidi vidět a myslím si, že žádný z nich by rázně neodmítl, pokud ho oslovíte za účelem obdivu či dotazu. Aniž byste nad tím museli sami nějak přemýšlet, celkový dojem vás utvrdí v tom, že atmosféra, která na festivalu Finále panuje, je naprosto domácí. Nezáleží zde na tom, kdo je více či méně slavný. Všichni jsou velice vstřícní, komunikativní a mají na tváři úsměv. Dle mého názoru je to proto, že umělci jsou specifičtí lidé, kteří se dívají na svět s nadhledem, jsou optimističtí a překypují humorem. A právě humor dokáže věci či události nadlehčovat.
Nyní se dostávám k samotnému zahájení. Slovo pro uvedení měl Jan Burian a divákům v sále byly představeny sestřihy dokumentárních a celovečerních hraných filmů a ke každé sekci i porota, která bude filmy hodnotit a zvolí vítěze. Poroty jsou tento filmový ročník dvojího typu. Jedna je složena z mezinárodních osobností a druhá z mých kolegů ze Západočeské univerzity v Plzni. Osobně jsem velice zvědavá, zda se názory odborníků budou shodovat s názory laiků, tedy spíše filmových fanoušků. Má předtucha je taková, že už samotný úhel pohledu na film je u obou porot jiný a z něho budou vycházet i rozdílné dojmy a postřehy. Myslím si, že se budou poroty skvěle doplňovat.
Po zbytek večera se o zábavu postaral snímek Czech Made Man, který byl na Finále uveden v předpremiéře. Režisérem filmu je mladý čtyřiadvacetiletý Tomáš Řehořek, jehož zfilmovaný příběh mě velice zaujal. Hlavní roli si zde zahrál Jan Budař a zahrál ji jak jinak než na jedničku. Snímek je ukázkou toho, že se v životě ocitáme jednou nahoře a jednou dole. Přesto je příběh velice humorný. Je zde podle mě takový ten upřímný humor, který někdy až vyrazí dech, ale v podstatě vás rozesměje. To mohlo být slyšet od samotného publika. Sál s jak známými osobnostmi, tak s filmovými fanoušky českého filmu byl naplněn hlasitým smíchem.
Nakonec bych chtěla ještě jednou vyzdvihnout to, že Finále spolupracuje se studenty ZČU a že jsem velice zvědavá, jaké výsledky to přinese. Doufám, že se naplní očekávání a pro 24. ročník to přinese přinejmenším nový úhel pohledu a to jak na filmy, tak na celý průběh festivalu.
