Úvodník: Jak vidím český film?
Jak vidím český film? Tuto otázku si často pokládám sám, a jelikož odpověď není jednoznačná, pokusím se ji na omezeném prostoru alespoň trochu rozvinout. Na úvod snad ještě dodám, že se nepovažuji za znalce české kinematografie, a tak se pouze pokusím vyjmenovat místa, která považuji za světlá, a pak také místa, která považuji za ne až tak světlá.
Mám-li to vzít chronologicky, pak musím začít u filmů ze třicátých a čtyřicátých let. Z těch mám nejraději notoricky známé komedie jako na příklad Cesta do hlubin študákovy duše, Dobrý voják Švejk, Klabzubova jedenáctka, Škola základ života a podobné. Z této doby musím obzvlášť vypíchnout komedie s Vlastou Burianem, jako např. Ducháček to zařídí, Anton Špelec, ostrostřelec, nebo Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Vedle Burianovy filmy pak řadím komedie Jiřího Voskovce a Jana Wericha, např. Hej rup, nebo Pudr a benzín.
Dalším (nejen) pro mě významným obdobím české kinematografie je tzv. Československý nová vlna, která proběhla v šedesátých letech. Mezi mé nejoblíbenější filmy té doby se řadí Ostře sledované vlaky, Hoří, má panenko, Ecce homo Homolka, Spalovač mrtvol, nebo Limonádový Joe aneb koňská opera. Z této doby také pocházejí moji nejoblíbenější čeští režiséři, kterými jsou Miloš Forman a Jiří Menzel. Např. v osmdesátých letech české kinematografii dominují filmy Jiřího Menzela natočené podle předloh Bohumila Hrabala, jako jsou např. Postřižiny, nebo Slavnosti sněženek. Za nejlepší Menzelův film osmdesátých let však považuji Vesničko má, středisková, ve kterém se mu dokonalým způsobem povedlo zobrazit český venkov se všemi jeho klady i zápory. Povedlo se mu to daleko lépe než Zdeňku Troškovi v trilogii Slunce, seno... Čímž se dostávám k filmům, které nepovažuji za zdařilé.
Vedle zmíněného Trošky se mi bohužel celkově příliš nezamlouvá česká kinematografie posledních let. Dokonce i některé filmy Jana Hřebejka, nebo Jana Svěráka nejsou natolik povedené, aby odpovídaly jejich talentu. Přesto však považuji především tyto dva za nejlepší porevoluční filmaře, především díky filmům jako Musíme si pomáhat, Kolja, nebo Akumulátor 1.
Recenze, postřehy a další články Josefa Pokorného budou zveřejňovány v průběhu festivalu.
Habermannův mlýn (18. 4. 2011)
Den sedmý, osmá noc (22.04.2011)
