Katka

Musím se přiznat, že s tvorbou české dokumentaristky Heleny Třeštíkové nemám moc zkušeností. Po zhlédnutí Katky mohu říct, že její styl považuji za výjimečný a pozoruhodný, i když jisté výhrady k němu mám.
Za zmínku stojí především syrovost, s jakou režisérka ukazuje osudy hlavní postavy, což je věc u dokumentárního filmu poměrně žádoucí. Díky tomu je snímek silně depresivní záležitostí, u které je občas těžké neodvracet zrak od plátna. Tato celkově skličující atmosféra plyne především ze dvou věcí - jednak z fyzické proměny Katky a potom také z divákova vědomí, že ať se Katka snaží jakkoliv, vždycky to dopadne špatně.
Z mého pohledu však byla skličující i pasivita, s jakou se Helena Třeštíková staví ke Katčinu osudu, a faktu, že z ní v podstatě dělá odstrašující případ. Jedná se tedy o problém morálního rázu, který ovšem nic nemění na tom, že je Katka působivý dokument, který stojí za to zhlédnout a udělat si na něj názor.