Katka...kdysi kočka

Návštěva cizího života mi tentokrát dala dost zabrat. Hodina a půl na plátně, 14 let ve skutečnosti. Časosběrný dokument o tom, že drogy je lepší neokusit. Že žít je krásné a jeho smysl netkví v návykových látkách, respektive neměl by.
„Ty jo, kočka!" komentuje první záběry na Katku má kamarádka. Vážně, v devatenácti byla nádherná. Postupem času ale přibývají vrásky, ubývají kila a pod očima se prohlubují černé jámy plné žalu. Není to však vždy jen žal. Naivně Katce věřím, že se postará o svou dceru Terezku, naivně věřím, že nový přítel bude lepší než předchozí a že jednoho dne najde důvod a půjde se léčit. Nic z toho se ale nekoná ani po skončení natáčení. Katka se dál spolu se svým přítelem Romanem shání denně po drogách. Už to není ani o životních snech a cílech. Je to pouze a jen o drogách. O drahé marnosti.
Režisérka a scénaristka Helena Třeštíková odvedla i v tomto případě obdivuhodnou práci. Při debatě po filmu pak čelila mnoha dotazům. Na otázku, proč Katku nedotáhla na „detox", smutně přikývne a odvětí, že to přece nejde, musí to být vždy dobrovolné rozhodnutí závislého. Přeji Katce hodně vůle. A paní Třeštíkové nějaký veselejší „materiál".