Každý máme v hlavě svého žraloka.

Takto by se dalo chápat poselství snímku. Jedná se o příběh milého, neškodného pozorovatele, pro něhož jsou radostmi jednoduché, obyčejné a každodenní věci, ke kterým se upíná. On sám je „jednoduchý" dobrák. Lidé ho vesměs přijímají a mají ho rádi. Zdá se být spokojený a užívá si každého dne. Náplní jeho času je pozorování lidí a vůbec všeobecného dění před jeho bytečkem. Jeho chování je nezištné, oslovuje kolemjdoucí a někdy je obdaruje. Očividně mu to dělá upřímnou radost. I přes masku úsměvu se jeho žralok probouzí. Stíhají ho schizofrenní stavy a jeho fantazie v noci začne pracovat na plné obrátky. (Zde se do hraného filmu začnou vkrádat prvky animace.) Přesto se film nezvrhne v horrorový příběh boje sám se sebou. Vyznívá pozitivně a v dobrém slova smyslu dojme. Je to milý snímek, co pohladí.