Hlavní navigace


Obsah

Nic proti ničemu (26. 4. 2012)

Z vrcholu na dno (25. 4. 2012)

Probudím se včera (24. 4. 2012)

První festivalové postřehy (23. 4. 2012)

 

Úvodník: Co dokáže film?


Česká filmová tvorba mě provází celý život. Když jsem byl malý chlapec, sledoval jsem výhradně české pohádky a komedie, neboť moji rodiče český film upřednostňovali před zahraniční produkcí. Postupem času, kdy už jsem nebyl tolik ovlivňován rodiči, jsem si obzor rozšířil i o velké množství zahraničních snímků, ale stále se rád vracím k české filmové klasice. Dle mého názoru zejména starší české filmy jako jsou Cesta do hlubin  študákovy duše, „Marečku, podejte mi pero!“, Vesničko má středisková nebo třeba Obecná škola musí být pro českého diváka svým humorem určitě jedinečné.

 

Nejsem jeden z lidí, který jde na film kvůli efektům. Záleží mi především na příběhu a způsobu, jakým je odvyprávěn. U filmů, které jsem jmenoval, se odvyprávělo velké množství příběhu během relativně krátkého času. V dnešní době velice často odcházím po dvou hodinách z kina s pocitem, že se vlastně nic moc na plátně neodehrálo. Možná je to dané vývojem techniky, kdy filmaři již nejsou nuceni mít v hlavě dokonale připravený každý záběr, neboť záznamová média jsou již levná a není problém vše natáčet víceméně na libovolný počet pokusů a kamer. Větší problém vidím však spíše v tom, že chybí kvalitní scénář. Moc bych si přál opět vidět české komedie s inteligentním humorem namísto laciných vtípků (Kameňák) a stále věřím, že se brzy dočkám.

Možná to může znít jako kritika všech dnešních režisérů, ale ve skutečnosti velice obdivuji jejich práci, neboť sám jsem měl možnost natáčet amatérský film a vím, jak moc je to náročné. Po této vlastní zkušenosti jsem začal na film pohlížet jinak a vím, že každý film si zaslouží respekt, neboť mnoho lidí tomu jistě věnovalo velké množství usilí a času.


Recenze, postřehy a další články Martina Fornbauma budou zveřejňovány v průběhu festivalu.


Vyhledávání

FESTIVALOVÉ CENY JSOU ROZDÁNY...