Dnešní, můj první finálový den mě dobře naladil pro následující dny festivalu. Prožila jsem si mnoho lidských osudů, o kterých normálně nepřemýšlím, ale už proto mě velmi zaujaly.
První, komediální film, Největší z Čechů, poukazoval na zviditelnění Čechů, kteří jsou v něčem rekordmani, ať už jde o nejdelší potopení, nejdelší rozepsání čísla Pí nebo sběr čtyřlístků. Poté následoval blok dokumentů, které mě úplně „odrovnaly". Konopné pašije, ve kterých velmi okouzlující pan Dušan a jiní pomáhali lidem prostřednictvím výrobků z konopí pro jejich delší život (onkologické problémy, apod.), ale měli za to být odsouzeni, poté dokument Nejtěžší volba, kdy se těhotné ženy, které si ponechaly své děti v těhotenství, i když jim byla diagnostikována nějaká vada, třeba i smrtelná. Poslední, večerní dokument Nebe, peklo se zaměřovalo na lidi, které uspokojují určité sado-maso choutky.
Celý den mě provázely osudy lidí, které byly děsivé, dojemné, i trochu drastické, tedy pro mě. Ale dnešní den mě vážně donutil zamyslet se.