Není těžké identifikovat prvoplánové účely, které film může mít, jako je pobavení, odpočinek, popud k zamyšlení se či přínos nových informací. Je však třeba mít na paměti i takové účinky filmu, které nemusejí být na první pohled patrné. Filmy nám často předávají určitou „vizi“ světa kolem nás, jejímž zastáncem může být v obvyklém případě režisér, v nebezpečnějším případě však konkrétní stát či politických režim, který své vidění světa prostřednictvím filmu prosazuje jako jediné správné. Právě proto nesmíme filmy vnímat jako zrcadlo reality, ale musíme se na ně umět dívat i kritickým pohledem.  

Rozdíl v účincích je podle mě hlavně v tom, co film dokáže na lokální a globální úrovni. Můžeme se zaměřit na jeden z nejúspěšnějších filmů v českém prostředí – Pelíšky. Kdo neviděl, nepochopí. Příběh mapující osobitým způsobem důležitou část české historie, který je zároveň plný humoru. Hlášky z tohoto filmu plně zlidověly a často jsou schopny stmelit i jinak nesourodé publikum. Pokud se zaměříme na film s globální působností, jako je například fenomén Star Wars, jeho účinky jsou zcela jiné – statisíce fanoušku po celém světě, masová návštěvnost každého dalšího dílu, vznik zcela nového „kultu“, fantazijní svět vytvořený největšími fanoušky. Plus samozřejmě snaha vydělat na tomto fenoménu co nejvíce peněž, ať už prodejem světelných mečů či uvedením všech dílů této ságy do kin ve formátu 3D.

Ať už je film svým zaměřením domácí či světový, jeho účinky na diváky mohou být tak silné, že se prolínají jejich každodenními životy. I přesto se domnívám, že to, co se děje přímo kolem nás, má daleko větší význam. Výstižně to vyjádřil režisér Miloš Forman, když řekl, že: „Ať se to vezme z kteréhokoli konce, skutečnost je vždycky zajímavější, než cokoli si vymyslíte“.