Nostalgie s humorem (21.4.2011)

Od besedy s Martinem Dejdarem a Jiřím Lábusem jsem si hodně slibovala a můžu říci, že jsem nebyla zklamána. Jejich vyprávění různých historek prokládané vzpomínkovými ukázkami z filmů opravdu velmi pobavilo. Zároveň bylo milé, co na sebe všechno neprozradili. Přes vlastní zážitky s kinem až po různá natáčení. Oba doslova hýřili energií a dobrou náladou, kterou přenášeli z mého pohledu i na diváky. Po zodpovězení posledních dotazů od publika jsme poděkovali dlouhým potleskem a zakončili besedu. Ta měla dozvuk ještě i na chodbě, kde pan Lábus zapózoval před fotoaparátem s divačkou a vydal se poskytnout rozhovor před Besedu do parku.

Pobaví i rozpláče (21.4.2011)

Velmi zajímavý film o stáří, samotě a nemoci. Hlavní představitel (Oldřich Kaiser) žije po smrti své matky sám v bytě a touží po každém kontaktu, každém vlídném slovu. Osamělost a jeho podivínská povaha ho provází celým filmem. Snaží se oslovovat kolemjdoucí nebo lidem z okolí udělat radost nejrůznějšími maličkostmi. Člověk by až někdy mohl závidět, v čem všem nespatří krásu. Kdy už se ale ztrácí hranice mezi výstřední povahou a nemocí?
Film nutí k zamyšlení, jak těžký může být život starého člověka, jenž zůstal sám jen s občasným kontaktem lidí z ulice. Není pochyb, že staří lidé potřebují pomoc od okolí. Někdy je pro ně těžké přijmout změnu - přestěhovat se do domova důchodců, jelikož jsou nuceni opustit místo, kde třeba žili celý život, ale mají pak okolo sebe lidi, kteří se o ně postarají. Chvílemi až dojemný film byl velmi příjemně odlehčen humornými scénkami, a proto mi toto zpracování přišlo vhodnější, než kdyby byla zvolena forma dokumentu.