Pole, na kterém rostou auta

Nošovice jsou krásná malebná vesnička nedaleko Frýdku-Místku, která si žije spořádaným životem. Pěstuje se tu proslavené zelí, neboť rolníci pečují s láskou o svá úrodná pole. Lidé z města sem na kole jezdí za čerstvým vzduchem. To vše se rázem změní po postavení obludného více jak kilometrového monstra na automobily - továrnu Hyundai.
Režisér takového dokumentu jako je Vše pro dobro světa a Nošovic, je v České republice takřka vyhynulý druh. Po příběhu o fiktivním supermarketu, je tu příběh nový a v mnohém ještě více kritický, jak k celé české společnosti, tak i k samotné podstatě problému. Zaznamenal jsem tři hlavní roviny filmu. Jedná se o proces zabrání půdy a vyrovnávání se vlastníků s tím. I když majitelé dostali zaplaceno, tak pro zemědělce je ztráta pole stejná jako smrt někoho z rodiny. Anonymní vydírání těch, co nechtěli půdu přesto prodat, o tom ani nemluvě. Druhou rovinou jsou pracovní podmínky v nově postavené továrně, především díky obavám ze ztráty zaměstnání si lidé nechají líbit téměř cokoliv. Třetí problém je, že korejské představy se diametrálně liší od těch českých, ať je to v oblasti naverbování nových zaměstnanců i návštěvníků továrny tvrdou propagandou nebo neustálé očekávané přesčasy, neustálou pracovitost, výkonnost a preciznost, což nejsou vlastnosti vždy typické pro české zaměstnance.
Samozřejmě ani u tohoto dokumentu se nelze zbavit pocitu účelovosti. Některé otázky režiséra Klusáka jsou také trochu mimo mísu. Na druhou stranu nedostatky vyvažuje velice „živá" hudba. I přes smutnou tématiku se jedná o humorné pojetí, ať je to scéna, kdy babky plejí asfaltovou silnici nebo když navštíví důchodci z Nošovic továrnu.
Tak ať je takových režisérů a dokumentů víc, třeba si pak česká společnost leccos uvědomí a změní to.