Jan Němec: Mé filmy po duši nehladí
Soutěžil jste na prvním ročníku festivalu Finále. Porota se tehdy rozhodovala mezi vaším filmem O slavnostech a hostech a snímkem Evalda Schorma Každý den odvahu. Zlatého ledňáčka si tehdy odnesl nakonec Evald Schorm. Jak na tehdejší festival a na Plzeň vzpomínáte?
Bylo to na podzim v roce 1968, už po invazi ´spřátelených´ vojsk. Tehdy téměř každé setkání více lidí bylo shromážděním proti okupaci a taková atmosféra byla tenkrát i v Plzni. Tehdy celému plzeňskému setkání filmařů a herců dominoval vynikající Jan Werich. Já tam byl se svou tehdejší přítelkyní, krásnou Bohunkou, která pracovala v Bohemia Sektu ve Starém Plzenci, a Jan Werich se okolo ní motal...
Finále vám letos vzdává k vašim pětasedmdesátinám poctu, uvede vaše filmy V žáru královské lásky a Heart Beat 3D. Je mezi nimi dvacetiletý rozdíl a zároveň ohraničují jednu etapu vašeho života. V žáru královské lásky byl natočen po vašem návratu z emigrace v roce 1991. Heart Beat 3D je váš nejnovější film. Je podle vás mezi nimi nějaký zásadní rozdíl?
Já jeden vidím třeba v tom, že V žáru královské lásky vznikalo klasicky ve velké filmové produkci a na jeho výpravě je to vidět, vždyť si také v roce 1991 z Finále odvezlo Zvláštní ocenění poroty za výtvarnou stránku, která byla dílem Michaela Rittsteina.
Oproti tomuto snímku byly vaše další filmy točeny novými technologiemi a s daleko menšími náklady...
Především chci podotknout, že jsem neemigroval, byl jsem režimem nucen v roce 1974 opustit republiku. A pokud jde o rozdíly mezi filmy V žáru královské lásky a Heart Beat 3D, tak ano, existuje rozdíl v jejich produkcích. Ale je to jen důsledek toho, jak se díky novým technologiím vyvíjí komunikace. Myslím, že mé filmy mají stále spíše mnoho společného než rozdílného, mají shodného ducha. Nehladí po duši, nejsou láskyplné; nastavují zrcadlo, které je nemilosrdné a kruté, vypovídají o politickém marasmu... Oba filmy také spojuje výtvarník Michael Rittstein i to že jde o autorské dílo. Točit dnes ve velké produkci autorský film je ale nemožné... a navíc V žáru královské lásky bylo natáčeno ještě na Barrandově za státní peníze.
Možnosti, které nové technologie přinášejí, jistě stojí i za vaším filmařským boomem v novém tisíciletí? V devadesátých letech jste natočil jen dva filmy, v novém tisíciletí jich je už pět. Byl jste také prvním českým režisérem, který uvedl premiéru svého filmu na internetu. Navíc jste prvním českým filmařem, který použil technologii 3D ve filmu Heart Beat. Vaši vrstevníci se k takovémuto kroku neodhodlali. Jak to, že se nebojíte riskovat?
Přeci nouze naučila Dalibora housti, i když i tohle je česká idealizace, protože nouzí se myslí mučení a housti znamená, že při mučení odpovídal na otázky... To, že se díky novým technologiím natáčení filmů zlevňuje je fakt, stejně jako to, že díky nim je filmař pohotovější a má daleko větší šanci uplatnit svůj autorský vstup. Klíčový je ale fakt, že nové technologie mění svět, mění naše chápaní světa i naši komunikaci, a proto se jim musíme přizpůsobit. To, že díky dostupnosti digitálních foťáků a digitálních kamer může filmy točit každý, mění filmařinu stejně jako změnil hudbu vynález elektrické kytary. Dobrý základ k tomu, abych si uměl poradit s technikou, jsem dostal už na FAMU. Byla to v šedesátých letech výjimečná škola, která nám dala všestranný trénink po stránce tvůrčí, technické i ekonomické. Takže, když jsem po svém nuceném odchodu v USA přemýšlel, čím se budu živit, pomohlo mi, že jsem se na FAMU seznámil s kameramanskou i střihačskou technikou. V té době zrovna nastupovala technika VHS. Velmi rychle jsem se s ní naučil pracovat, nejen točit, ale i stříhat, a začal jsem natáčet svatby. Byla to sice ekonomická nutnost, ale našel jsem v tom i zalíbení.
Scénář k filmu Heart Beat 3D vznikl v roce 1968? Napsal jste jej tehdy společně s Václavem Havlem...
Dnešní Heart Beat 3D je esencí scénáře, který jsme měli s Václavem Havlem před více než čtyřiceti lety připravený. Původně bylo plánováno, že půjde o koprodukční velkofilm. Natočit dnes takový film bylo nemožné. Scénář jsem už novým podmínkám upravoval sám. Václav Havel byl zaměstnán realizací svého filmu Odcházení.
Jste profesorem na FAMU. O současných filmových tvůrcích jste v jednom rozhovoru v roce 2008 řekl, že, jsou blazeovaní, zajímají je večírky, party, festivaly a ceny, jejich dílům chybí záhada, tajemství, autenticita... Platí tohle i o těch mladých dvacetiletých lidech, kteří filmařinu studují?
Asi bych to dnes takto striktně už neřekl. O studentech FAMU bych možná podotkl, že jim chybí dravost a větší ambice, že by neměli být zakřiknutí. Ale je to jen můj pohled. Někteří nedávní absolventi FAMU točí filmy s osobním zaujetím a uspěli i na mezinárodní scéně. Například film Václava Kadrnky Osmdesát dopisů, který uvádí Finále v soutěži, byl uveden na Berlinale. Zuzana Špidlová se svou Bábou uspěla v Cannes. Mimo FAMU bych určitě upozornil i na mladého režiséra Tomáše Řehořka, jehož Czech Made Man měl v neděli na Finále předpremiéru. Okolo něj se dala dohromady parta mladých lidí, kteří si seženou peníze a točí filmy podle sebe nezávisle na televizích a jiných produkcích. Koproducentem tohoto filmu je Jan Bárta, potomek českých emigrantů, který vyrostl v Kalifornii a dosud se zabýval úplně jinými investicemi. Nyní celá jeho rodina žije v Čechách. Přátelil jsem se s jeho rodiči, když jsem žil v Kalifornii a jsem jeho kmotrem... tak takováto podivná setkání se v Plzni na Finále objevují.
