Celý večer bude tematicky zaměřen na písně z českých hudebních komedií z meziválečného období, ale zazní i jedna americká písnička.

Na webových stránkách vašeho swingového big-bandu Melody Markers uvádíte, že zážitek z živé hudby ničím nenahradíte. Platí to i o chození do kina a společném diváckém prožitku?

Samozřejmě. Film probouzí emoce, ty zas plodí prudký energetický výboj a je-li sál nabit, energie se kumulují, násobí a pak publikum svorně vibruje v blažené euforii. Ano, diváci v kině film vnímají nesrovnatelně intenzivněji než ti, kteří si jej pouští doma v televizi nebo na DVD.

S filmem máte zkušenost nejen jako herec, ale i jako režisér. Váš celovečerní snímek Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský soutěžil v roce 2000 na Finále. Na Finále jste prý od té doby nebyl. Jak na tehdejší ročník plzeňské přehlídky vzpomínáte?

Přiznám se, že si toho moc nepamatuji. Měl jsem tenkrát z premiéry svého filmu a z dění okolo strašné nervy, takže si jen pamatuji, že jsem zažíval těžké chvilky.

O dva roky později celý festival Finále zasáhla smrt Vlastimila Brodského, zemřel dva dny před zahájením 15. ročníku, v němž soutěžil film Babí léto. V tomto snímku Vladimíra Michálka hrál hlavní roli a měl být festivalovým hostem. Jak na skvělého a oblíbeného herce vzpomínáte?

V tom nejlepším. Všichni, kdo jej poznali osobně, na něj vzpomínají s láskou, protože to byl mimořádně milý člověk.

A když přejdeme od vzpomínek do budoucnosti... Nechystáte filmový počin, s nímž byste přijel na plzeňské Finále?

Nechci to zakřiknout, ale skutečně se rodí filmový projekt, který nosím v hlavě delší čas. Nebudu předcházet událostem, ale třeba se někdy příště na Finále objevím jako soutěžící...