Vlasta Chramostová oslaví v listopadu osmdesát pět let, a to je ta formální záminka. Jinak ale si každý rok vybíráme k poctě vždy takovou osobnost, která svým životem a dílem zrcadlí podstatně to, čím tato země žila a co ve svých důsledcích zasahuje i naši přítomnost. V případě Vlasty Chramostové a jejího manžela Stanislava Miloty jde o případ doslova exemplární: dva osudy umělců, které šedesátá léta postavila na výsluní jejich oborů, normalizace naopak srazila mezi zapovězené. Nesrazila je však na kolena, čehož svědectvím jsou mimo jiné jejich záznamy Bytového divadla Vlasty Chramostové z konce sedmdesátých let, které tu oba uvidíme. A charakter jim nezlomil ani gründerský kapitalismus našich časů: i v něm zůstávají sví, jakkoli museli překonávat zase jiné, nové důsledky svého konání.
Ve festivalovém štábu se v období příprav letošního Finále o nich dvou mluvilo jako o firmě MiChr. Můžete vysvětlit proč, popřípadě uvést, zda je možné se podrobnosti dočíst ve vaší publikaci?
Když byli oba v první polovině sedmdesátých let násilně odstaveni od svých profesí, ocitli se logicky brzo i v tísni finanční. Protože jsou ale oba činorodé povahy a manuálně zruční jedinci, kteří si například vlastními silami dokázali zrekonstruovat zchátralou chalupu v Prysku, našli řešení. Právě nedaleko Prysku se nacházela skládka odpadového skla ze skláren v Kamenickém Šenově, a to se jim stalo inspirací. Začali fragmenty sklíček sbírat a sestavovat z nich vysoké stolní lampy secesního stylu, k nimž Standa sestrojoval konstrukci a zapojení a Vlasta na ně šila dekorativní stínítka. Svými výrobky obdarovávali přátele a ti jim zase sjednávali kupce, takže se brzo vžil i reklamní slogan „S firmou MICHR Licht ist sicher!", který měl samozřejmě i svůj dobový metaforický přesah.
Když jsme pak uvažovali o tom, jaký název by měla kniha věnovaná Vlastě a Standovi nést, nabízel se ten slogan úplně samozřejmě. A to jsme ještě netušili, že až se sejdou jednotlivé příspěvky, ten slogan se vyskytne ve vzpomínkách a reminiscencích kolegů a přátel tolikrát, že se stane bezděčným pojítkem celé publikace. Ty lampy a jejich světlo svítí i na dobových fotografiích, z nichž jedna je hned na frontispisu knihy, i na záběrech z Bytového divadla, kde mají svou nepřehlédnutelnou spektakulární funkci. Jejich světlo svítí ale i teď, když přijdete ke Chramilotovým do bytu a ocitnete se tam jako by přímo uprostřed jeviště. A troufám si říci, že jako duchovní maják nad pražskými Čelakovskými sady budou imaginárně vyzařovat i v budoucnu.
Kdo všechno na dvojici Chramostová Milota vzpomíná? Určitě půjde o zajímavé spektrum osobností. Vždyť oba se pohybovali nejen v uměleckých kruzích, ale v sedmdesátých letech, po podpisu Charty 77, se stali disidenty. Po změně režimu Stanislav Milota působil jako poradce prezidenta Václava Havla...
Jestli jsem dobře počítal, obsahuje kniha osmnáct příspěvků. Otvírá ji předmluva exprezidenta Václava Havla, pak následují texty Pavla Kohouta, Vlasty Třešňáka, Lenky Procházkové, Ludvíka Vaculíka a Jiřiny Šiklové, Ilji Racka, Davida Prachaře, Vilmy Cibulkové a Ivana M. Havla, vydavatelů Vlastiných pamětí Tomáše Ticháka a Václava Buriana, Ivany Follové, Ivany Lukešové a lékařky Tamary Štětinové, Jana Folla, Jaroslava Brabce a Jana Lukeše. Součástí knihy je také obsáhlý rozhovor s oběma manžely, jejich životopisy a filmografie, asi čtyřicet fotografií ze soukromého archivu MICHR a také DVD s oběma záznamy Bytového divadla.
Myslím, že nějaké nové informace přinášejí skoro všechny příspěvky, ať ve věcných podrobnostech, či ve vyjádření osobních postojů a vztahů, které nebyly a nejsou vždy jen idylické. To život s otevřeným hledím a vyhraněným názorem přináší jaksi samo sebou. V době založené na předstírání a falši člověka ale mile překvapí nezvyklá míra upřímnosti všech, a to i v oblastech, které si jinak raději chráníme. Takový je i zvichřený úvodní rozhovor s Vlastou a Standou: nebere si servítky vůči jiným, ale ani vůči nim samotným.
V rámci křtu knihy se bude na festivalu Finále konat i beseda s oběma protagonisty vaší knihy. Proč by si podle vás měli festivaloví diváci přijít poslechnout, co budou Vlasta Chramostová a Stanislav Milota vyprávět.
Protože jejich diskutérský antagonismus a zároveň názorová dvojjedinost jsou nenapodobitelné ani při nejvěrnějším přepisu do psaného slova. To se prostě musí nejen slyšet na vlastní uši, ale i vidět na vlastní oči. Heroina z Národního a frajer ze Žižkova - kdo by si to vymyslel, že spolu stráví půl století? A to je další „michrovské" výročí: seznámili se spolu při natáčení filmu Zdeňka Podskalského Spadla s měsíce (1961) a zůstali spolu v dobrém i zlém až do dneška...
