Rozhovor s Radimem Procházkou

Radim Procházka vystudoval FAMU a žurnalistiku v Praze. Je producentem a  režisérem celé řady dokumentárních snímků jako je Papírový atentát nebo Náš první hospodář. Na filmovém festivalu Finále představil svůj nový dokument Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace.
Jaký byl prvotní záměr natočit tento film?
Na začátku mě to téma osobně zajímalo, tak velký stadion na malé vesnici jako jsou Drnovice... Z druhého pohledu se jedná o typickou případovou studii, na které se dají ukázat různé jevy. Mě osobně zajímají politické vědy a tímto se dají propojit s uměleckými prostředky - s filmem.
Nevedla Vás k tomu také láska ke sportu konkrétně k fotbalu?
Já pocházím z Vyškova, to je kousek od Drnovic. Jako malý kluk jsem tam chodil na fotbal fandit. To byl další důvod, proč jsem se rozhodl natočit tento film.
Zaujalo mě slovo „catenaccio" v názvu dokumentu. Jak jste k takovému slovu dospěl?
Již někdy v novinách jsem viděl spojení catenaccio s drnovickým fotbalem (jedná se o fotbalový herní systém založený na perfektní obraně pozn. autora). Samozřejmě to byla nadsázka. Poté se mi to slovo vybavilo a  velice se hodí jako metafora. Cesta do pravěku zase má vyvolat dojem, že se jedná o jakousi expedici, která objevuje něco vůbec poprvé.
U názvu ještě zůstaneme, proč jste se rozhodl pro tak dlouhý název? Myslíte si, že název dokumentu hraje stejnou roli jako například titulek v novinách?
Dlouhý název je můj podpis, jak se jistým způsobem vymezit od ostatních dokumentů. V současnosti je trend vše zkracovat, takhle si lze lépe můj film zapamatovat. Myslím si, že název je nesmírně důležitý. V názvu filmů je možné jistě více experimentovat než právě v novinách, kde titulek má jistá svá pravidla.
Jaká je cílovou skupina dokumentu, pro koho je určen?
Já osobně nemá rád toto škatulkování, které se vždy vyžaduje i od distributora. Je to vždycky strašně těžké říct. Drnovické catenaccio je pro každého, kdo je ochotný o světě kolem nás přemýšlet. Je asi však důležité mít určité základy a základní vědomosti o problematice.
Když přejdeme k samotnému filmu. Jak jste přišel k této kauze?
Je pravda že, ledacos se napovídá mezi fanoušky a obyvateli vesnice. Musím přiznat, že jsem čerpal z několika inspiračních zdrojů hlavně z publikace Kmotr Mrázek od Jaroslava Kmenty a dále jsem se pokusil tento problém rozvíjet.

Vy osobně odmítáte, že se jedná o investigativní novinařinu, přesto film jisté prvky vykazuje. Není právě taková to cesta pro investigativní novináře, které v České republice málo která redakce zaplatí?
Nejsem na takovéto téma odborník, ale určitý prostor zde vidím. Finance se na dokument jistě shánějí snadněji. Konkrétně na náš film přispěla více jak osmdesáti procenty Česká televize a zbytek Státní fond kinematografie. Takhle to funguje obecně i u ostatních dokumentů.

Ve filmu se objevují různí odborníci. Proč neuvádíte skutečná jména, ale označujete je např. Filozof 1?
Opět je to hra se žánrem. Podobný způsob jsem již použil ve svých předchozích dílech. Chci poukázat, že není podstatné jméno, ale to, co dotyčný se snaží říct. Ve hraných filmech se také neobjevují jména herců v průběhu děje. Je to tedy i odkaz na hranný film, dalo by se říct na půli cesty mezi hraným filmem a dokumentární tvorbou.
Období tzv. divoké privatizace a dějiny České republiky po revoluci se ve školách vůbec nevyučuje. Zkoušel jste snímek nabízet i školám?
Distributor se snažil nabízet film i školám, ale většina odmítla. Na vyškovském gymnázium, kde jsem studoval, jsem měl velký zájem, aby se snímek promítal. I zde promítání narazilo, že se jedná o složitou problematiku. Film by prý neměl vyvolávat kognitivní disonanci.
Jaké byly reakce na film z řad občanů Drnovic?
Řekl bych spíš takové neutrální. Obyvatelé Drnovic od toho čekali dokument pouze v duchu investigativní novinařiny. Ale na druhou stranu s negativními reakcemi jsem se nesetkal, takže bych řek, že se jim to spíš líbilo.
Nelíbilo se to jistě panu Janu Gottvaldovi, který na Vás podal žalobu na ochranu osobnosti. Jak to s kauzou vypadá?
Popravdě ani nevím. Pan Gottvald po mě chce jako odškodné tři miliony korun. Zatím se nic neděje, doufám, že to nakonec stáhne. I můj právník říkal, že by to mělo dobře dopadnout. Samozřejmě, když se pracuje s takovým žánrem, tak se s podobnou věcí musí počítat. Mě osobně se to však stalo poprvé.
Jaké plány máte do budoucna. Můžeme se těšit, že za rok k nám opět zavítáte s novým dokumentem?
Festivalu Finále se zúčastňuji pravidelně. Byl jsem tu asi již pětkrát. Byl bych rád, kdybych za rok přijel s novým filmem. Zatím však rozmýšlím a dosud nevím, co to bude. Jistě se však budu snažit rozvíjet v takovém duchu, co předchozí filmy.