Dnes jste si v nové festivalové talk show FIlmy NAšich Let povídal s Martinem Dejdarem a Jiřím Lábusem o filmech, které ovlivnily jejich životy. Jaké filmy ovlivnily váš život?

To je těžké říct konkrétně. Život mi spíš ovlivnil film jako takový. Dost také záleží na situaci, ve které jsem. Ale první film, který mě doslova zničil, byl asi v mých třinácti letech Indiana Jones. Viděli jsme jej s kamarádem v křivoklátském kině a pak jsme celé léto sledovali, kam míří vlakem jeho kopie, abychom za ní vyrazili. Nakonec jsem film viděl víc než dvacetkrát.

Co vás přivedlo na dráhu kritika?

Definující byl zážitek z dětství, kdy mi matka vyprávěla film Vetřelec. V tu chvíli jsem pochopil, že filmy by se neměly vyprávět. Ke kritice mě vlastně přivedl text o filmu. Jednou jsem si koupil v Rakovníku na nádraží Filmový přehled, kde popis k nějakému španělskému filmu končil slovy: „Juan si vytáhl nůž z břicha a s písní na rtech odchází vstříc vycházejícímu slunci." To mě strašně rozesmálo, došlo mi, že o filmu se dá psát.

Na Finále každý rok uvádíte Panel připravovaných filmových projektů. Nejen díky tomu musíte mít přehled, co se v českém filmu chystá do budoucna. Na jaké projekty se osobně těšíte?

Poslední léta už kvůli scenáristické práci o filmech moc nepíšu, tak to tolik nesleduji. Samozřejmě mě láká Alois Nebel. Ale o tom filmu také dost vím, nebudu asi moc překvapen. Těším se na thriller Vendeta, to by měl být pořádný úlet.

Jako filmový publicista jste musel v životě vidět neskutečný počet snímků. Máte období, kdy jste přesycen, kdy vás filmy nezajímají?

Byl to jeden z důvodů, proč zabalit kritiku. Svého času jsem stíhal 95 procent premiér, což dělalo třeba 350 filmů ročně. Teď mi to začíná chybět, a tak to i na Finále zase trochu doháním.

Pracovně se vyskytujete na řadě filmových festivalů. Co dělá dobrý filmový festival festivalem?

Festival je dost široký pojem, asi jako film. Těžko se dá jeden s druhým srovnávat. Dobrý festival by měl mít jasno v tom, co chce být a mělo by se mu to dařit naplňovat. Měl by být užitečný.

Co považujete za programovou špičku letošního Finále?

Za mě film Hlava-ruce-srdce, protože není většinový. Většina českých filmů jsou kompromisy, kvůli penězům, obsazení atd. a pak z nich dýchá přibližnost. Režisér David Jařab je v tomto nekompromisní, autorský a nebezpečný. Divácký zážitek vyrábí samotným sledováním filmu. A výbornou práci odvedl i dle mého názoru neprávem přehlížený kameraman Marek Jícha.