Snít či bdít? To je oč tu běží! (20.4.2011)

Kdo by neznal ten pocit, kdy se mu zdá krásný sen, z nějž se nechce vzbudit? A když pak znovu usíná, přeje si, aby se mu zdálo pokračování? Přesně o tomhle je film Jana Švankmajera, který zvolil poněkud netradiční zpracování ve formě papírkového filmu. Ze začátku mě nezvyklá forma trochu děsila, ale poté jsem si řekla - proč ne. Hlavní hrdina se pohybuje na hraně snu a skutečnosti. Nejraději by se nikdy nevzbudil. Člověk má ale přeci žít svůj sen a nikoliv snít svůj život, ne? Takže zápletka ze snu je nakonec vyřešena a může následovat návrat do reality.
Mně osobně se nejvíce líbily obrazy Freuda a Junga, které se vtipně vzájemně pošťuchovali, když poslouchaly své teorie z úst psychoanalytičky. Na druhou stranu některé scény byly poněkud nevhodné, např. zvracení do záchodové mísy.
Shrnuto, podtrženo: zajímavé téma - zajímavé zpracování. Možná akorát poněkud zdlouhavé a na celovečerní film těžké sousto.