Sny o tátovi a Zuzaně Navarové

Den jsem odstartovala dokumentem Jana Císařovského Sny o tátovi. Jímavý příběh o vykonstruovaných procesech v 50. letech. Zdánlivě ohrané téma, které ale člověka znovu dokáže posadit na zadek. Znovu si připomenout zlo, které vládlo, uvědomit si tu bezmoc, to člověka velmi zasáhne.
Naprosto jiné sdělení pro mě měla večerní talk-show Zdeňka Suchého o  Zuzaně Navarové. Jiná atmosféra, milé vzpomínání na zpěvačku, která neměla ambici brázdit vodu české pop-music. Zpěvačka bez výraznějšího hlasového rozsahu, přesto velmi charismatická a uhrančivá osobnost, s  technikou zpěvu, jež nebývá běžný. Vzpomínání přátel bez patosu, který bývá pro takováto setkání tak obvyklý. Příjemnou změnou bylo nečekané vystoupení Dana Bárty s písní Zuzany Navarové. Celý večer se nesl v  duchu památky Zuzany Navarové, ženy, která ve svém životě dosáhla mnohého, mimo jiné objevila Radúzu, skvělou zpěvačku a ženu s velkým Ž. Velmi mne mrzelo, že Radúza nedorazila, ale jak sám Zdeněk Suchý řekl, vzhledem k souvislostem se to dá velmi snadno pochopit.