Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol je český film režiséra Juraje Herze z roku 1968. Film, který v Paříži nazvali černou perlou. Je dalším důkazem skvělé české kinematografické školy. Právem dosazen do Zlatého fondu. Nejlepší herecký výkon v dějinách kinematografie? Bezesporu Rudolf Hrušínský, excelující v tomto mistrovském díle. Sebelepší scénář či herecký výkon ovšem stojí i padá s kamerou. Kameraman Stanislav Milota, host včerejšího promítání nám před začátkem filmu objasnil, jaká technika byla ve filmu použita. Originální záběry, pokřivené výrazy a obrovský sled střihů, to je to, co dělá film jedinečným.
Pan Karel Kopfrkingl je hlavním hrdinou filmu, pracuje jako zaměstnanec krematoria. Je to člověk, který na nás působí až „nekonečně něžně". Pro všechny má pochopení, se všemi soucítí a na nic si neztěžuje. Svou manželku oslovuje „čarokrásná, nebeská", jeho dvě děti jsou „božské a něžné". V jeho rétorice se ovšem až příliš často objevují asociace s krematoriem a zpopelňováním mrtvých. Pan Kopfrkingl je fascinován smrtí a jeho biblí se stává kniha o Tibetu. Blíží se válka a s ní i Norimberské zákony. Paní Kopfrkingová je poloviční židovka a děti, z úst jakéhosi mefistofelského přítele, zarytého nacisty, jsou čtvrtečními židy také. Jak se s tím pan Kopfrkingl vyrovná? Jediná cesta je, jak sám tvrdí vykoupení! Postupně se začíná zbavovat jak zaměstnanců krematoria, tak svoji vlastní rodiny. Pan Koprfingl se cítí být vyvoleným, vtělesněním Buddhy, který musí spasit svět a to je dle jeho životní filosofie pouze hromadnou kremací!