Úvodník: Jak vidím český film?
Zdeněk
„Všude samí Pepíkové a Frantové, a pak já...Zdeněk. Docela neobvyklé jméno v té době. Kluci ve škole se mi kvůli tomu posmívali."1 Dnes už by se zřejmě tolik nesmáli. Zdeněk Svěrák totiž patří mezi nejznámější postavy české kinematografie. Je všestranným umělcem, celoživotním dříčem, který se v běhu let proslavil nejen jako scénárista, herec, ale i jako moderátor a skladatel. Jeho tvář, připomínající slavného Sira Conneryho, vyzařuje hlubokou moudrost a klíč ke šťastnému žití. Jeho filmy pak divákům prozradí o dost více. Popisuje v nich často vlastní zážitky.
Snad každý Čech zná filmy jako je Vesničko, má středisková, Vrchní, prchni, Obecná škola nebo film Tmavomodrý svět. Člověk se při nich nasměje, občas slzu uroní. Filmy, na kterých se pán s neobvyklým jménem podílel, mají nápad, vtip, ale hlavně poutavý příběh. Jsou lidem blízká svým pojetím, nalézají v nich vlastní životní peripetie, poznávají v nich své sousedy a mnohdy i inspiraci.
Zdeněk Svěrák se proslavil rovněž jako jeden ze „znovu-objevitelů" legendárního Járy Cimrmana. Spolu s Jiřím Šebánkem vymyslel fiktivní postavu Járy (da) Cimrmana tak bravurně, že v anketě o největšího Čecha neměla konkurenci. Většinu her pak napsal se svým kolegou a kamarádem, již zesnulým, Ladislavem Smoljakem. Cimrmanův odkaz šíří skupina přibližně třiceti nadšenců, které jeho skutky předvádějí na divadelních prknech (mj. divadelní inscenace Ztráta třídní knihy nebo Afrika) i na filmovém plátně (např. Jára Cimrman, ležící, spící).
Svůj herecký talent českému i světovému publiku dokázal Svěrák mimo jiné ve filmu Co je vám, doktore?, Vratné lahve nebo ve snímku Kolja. Tento celovečerní snímek mu vynesl ocenění, ve filmovém světě nejváženější - Oscara (za nejlepší cizojazyčný film) a také sošku Českého lva za nejlepší scénář.
Na většině filmů se podílel se Smoljakem či se svým synem, známým režisérem, Janem Svěrákem. Poslední film, na kterém rodinné duo pracovalo, se jmenuje Kuky se vrací. Zajímavostí je, že hlavní dětské role se ujal jeho vnuk Ondřej. Značí to snad pokračování filmařské rodinné spolupráce? Pokud ano, měli bychom se radovat. Na výzvy mnohých nespokojenců s českou kinematografií, aby byly staré tváře nahrazeny novými a neokoukanými, existuje odpověď. Kompromisní řešení, nástup nové nadějné generace, která se může pyšnit kořeny „staré dobré umělecké školy".
A to nemluvím jen o vnuku jednoho výjimečného pána s živýma očima, galantním vystupováním a docela běžným jménem.
Ať žijí (noví) Zdeňkové!
Napsala Tereza Svášková, 28. 3. 2011.
1 Citace z filmového dokumentu Tatínek, který roku 2004 natočil Jan Svěrák a Martin Dostál jako oso-bitý portét Zdeňka Svěráka.Recenze, postřehy a další články Terezy Sváškové budou zveřejňovány v průběhu festivalu.
Vrchní, prchni aneb Film o české mužské kondičce (17. 4. 2011)
Tak trochu mladé pondělní dojmy (18. 4. 2011)
Jásejme, Kuky se vrací! (19. 04. 2011)
Každý má svého Žraloka v hlavě. (21.04.2011)
Katka...kdysi kočka (22.4.2011)
