Hlavní navigace


Obsah

Umanuté zahájení

 

Nebudu to brát nějakou velkou oklikou… zahájení Finále bylo prostě skvělé. Úžasný pan Burian, který všechny přítomné velmi rychle vtáhl do festivalového dění, nás přivítal na plzeňském festivalu spolu s panem ředitelem Jáchimem. Při rekapitulaci festivalové historie jsme měli možnost se dozvědět, že tři ročníky festivalu českého filmu proběhly již na konci šedesátých let. Poté byl pozastaven z politických důvodů až do roku 1990. Po rekapitulaci mnoha slavných osobností, které spojily s festivalem své jméno, následovalo představení nejstabilnějších členů organizačního týmu. Ač to bude možná znít trochu pateticky, úsilí i potěšení, které čišely z výpovědí o festivalové tradici, mi daly pocit, že jsem součástí něčeho velkého. A jsem za to ráda.


Součástí zahajovacího večera byla také projekce dokumentu Umanutá, který se věnoval životním osudům české režisérky Drahomíry Vihanové. Její životní příběh byl spíše smutný než veselý, přesto mu však dominovala svéráznost a osobitost této české režisérky. Zároveň dokument nutil k zamyšlení, co je v životě opravdu důležité. Neberte to jako nějakou frázi, je to tak – zhlédněte a uvidíte! Je otázkou, zda mělo promítání tohoto dokumentu na zahajovacím večeru, který se z velké části věnoval festivalové tradici, nějaký hlubší smysl. Museli jeho zakladatelé postupovat se stejným umanutím jako paní Vihanová? Určitě ano, jinak by se festival nevypracoval k tak fantastické podobě, jakou má dnes.


Vyhledávání

FESTIVALOVÉ CENY JSOU ROZDÁNY...