Vrchní, prchni! 17. 4. 2011

Svoji účast na letošním ročníku filmového festivalu Finále jsem si zvolil tuto klasickou komedii. Pochopitelně se nejedná o moji první zkušenost s tímto mistrovským dílem od scénáristy Zdeňka Svěráka a režiséra Smoljaka, ale jelikož se nejedná o záležitost na jedno zhlédnutí, svého rozhodnutí v žádném případě nelituji.

Svěrákův scénář bych se nebál označit za geniální. Způsob, jakým dokáže námět, který je sám o sobě absurdní, posunout do ještě absurdnějších rovin, je neopakovatelný. Přitom se ve své podstatě nejedná o zápletku složitou, ale právě kombinace jednoduchosti s onou absurditou dodává snímku charakteristický punc, který si musí každý divák zapamatovat.

Genialita filmu však nespočívá pouze ve scénáři. Smoljakova režie nijak nezaostává, za obdivuhodnou považuji jeho způsob práce s herci a kamerou. Samotní herci potom odvádějí solidní výkony, přičemž mezi nimi kraluje Josef Abrhám v titulní roli „fantóma pražských hostinců".

Přestože by recenze měla dodat střízlivý pohled na daný film, tedy vypíchnout jak jeho klady, tak zápory, obávám se, že u snímku Vrchní, prchni! toho nebudu schopen. Ač se snažím, seč mi síly stačí, zápory na něm zkrátka nenacházím.