Vrchní, prchni aneb Film o české mužské kondičce

No ano, je to normální. Být mužem a snít o ženách, představovat si pikantní ložnicové scény... Ale mít současně doma krásnou ženu, v pořadí třetí zákonnou, a dítě? No, to už si tak jista nejsem. Normální snad, ale morální? Naštěstí (pro mě i pro Vás) se hlavní dějová linka filmu Ladislava Smoljaka ubírá trochu jiným směrem. Načrtá nám život průměrného českého občana za socialistické éry. Hlavního hrdinu Dalibora Vránu i jeho dvojníka inženýra Králíka ztvárnil bravurně Josef Abrhám. Věřím mu každé slovo i gesto a plně chápu zástupy roztoužených žen. Dalibor Vrána je knihovník v nejlepších letech, věčně chudý a stále neúspěšný. Lidé si ho v restauracích běžně pletou s číšníkem, a proto se rozhodne dané skutečnosti využít ke zlepšení své finanční situace. A tak večer, co večer platí lidé svou útratu falešnému číšníkovi. Daliborova manželka, vždy vynikající Libuše Šafránková, mezitím věří jeho lži, že po nocích hraje v barech na housle. Jenže jak se správně říká, lež má krátké nohy a je jen otázkou času, kdy bude muset falešný vrchní prchat nejen před ženskými vnadami nebo bandou jeho „pravých kolegů", nýbrž i před světskou spravedlností.
Film, shodou okolnosti z dílny filmařského dua Svěrák - Smoljak, které můj úvodní příspěvek vychvaloval do nebes, budu chválit i dnes. Proč? Vynikající herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích (za zmínku rozhodně stojí žlutozelení Daliborovi sousedé pod vedením Zdeňka Svěráka, kterak si kontrolují stav auta), krásné české melodie Jaroslava Uhlíře, dobrý hlavní nápad a řada dalších, ještě lepších. Tudíž vřele doporučuji tento nadčasový snímek, pokud jste ho náhodou minuli, a pak ještě drobná rada, nebo spíše přání, na závěr: "Hodně žita mějme!"