Úvodník: Jak vidím český film?
Když mi byli dva, v kinech hrála Obecná škola. S pubertou přišli Samotáři a vrátil se idiot. Jen malý útržek z českých filmů, které pro mě a české publikum nikdy nebudou „okoukané". Příběhy obyčejných malých Čechů s velkými příběhy, konfrontace mladého a starého věku, osudné okamžiky české historie a mnoho dalších témat, která jsou nám více či méně blízká. Česká filmová tvorba nabízí celou škálu kvalitních snímků. Přiznám se, že jsem nikdy nebyla expert na české filmy. Pocity, které ve mně po zhlédnutí zanechávají, však není možné nezmínit. V současné době nabízí česká kinematografie širokou škálu, ze které si vybere i náročný divák. Nesmím přitom opomenout ani studentskou tvorbu. Nejen noc filmových naději nabízí příležitost mladým tvůrcům a hercům, aby se ukázali světu. Co na tom, že překračují zaběhlé tradice a zvyklosti české produkce. Právě naopak! Jakýkoliv příspěvek do české kinematografie je přínosný, jakýkoliv pohled jiným směrem je inspirativní. Přeji českému filmu více financí, více odvahy, více Svěráků, Hřebejků a nadaných herců, a samozřejmě více diváků, neboť s jednou rukou se příliš dobře netleská.
Zuzana Příhodová, FF Humanistika 3. ročník
Recenze, postřehy a další články Zuzany Příhodové budou zveřejňovány v průběhu festivalu.
Festival day No.1 (17. 4. 2011)
Pondělí na festivalových plátnech (18. 4. 2011)
Cinematerapie aneb když se kamera stane tvým psychologem (19. 4. 2011)
Naděje českého filmu_(20. 04. 2011)
