Historie festivalu

49 let – 30 ročníků – 41 Ledňáčků aneb Když film režíruje politika

Filmový festival Finále Plzeň

V roce 1967 se zrodila myšlenka na přehlídku, v níž budou před zraky publika defilovat filmy natočené v silné atmosféře postupného uvolňování politických poměrů v Československu šedesátých let. Když se však myšlenka 24. října 1968 stala realitou, bylo už Československo plné vojsk Varšavské smlouvy, která je dva měsíce před tím bratrsky a internacionálně obsadila. A tak Finále, přehlídce s původním názvem FIlmy NAšich LEt, stála u kolébky nepřející sudička Politika.

 

První ročník byl bilancí toho nejlepšího, co natočili českoslovenští filmaři v letech 1960 až 1968. Vítěz, snímek Evalda Schorma Každý den odvahu, obdržel cenu Ledňáček. Ptáček nazývaný létající drahokam se stal symbolem festivalu jako znamení naděje, že v socialistickém Československu bude po politických změnách v lednu 1968 líp. Další měsíce a roky bohužel ukázaly, jak moc se autoři mýlili. Už třetí ročník Finále přikryla neprodyšná duchna společensko-politických požadavků a pokynů. Ledňáček v roce 1970 udělen nebyl a historie sotva započatého festivalu se uzavřela. Teprve po pádu komunistického režimu na podzim 1989 se Finále zrodilo podruhé. Čtvrtý ročník se uskutečnil v říjnu 1990. Ledňáčka tentokrát dostalo všech dvanáct soutěžních filmů, reprezentujících kinematografii od roku 1969 do roku 1989. Ovšem už o rok později festivalu opět zvoní hrana a v roce 1992 se nekoná.

 

Šestý ročník nese letopočet 1993 a namísto na podzim se koná na jaře. Finále se narodilo potřetí, a to do dravého proudu nastupující tržní ekonomiky. Čeká ho několik změn pořadatelů, zánik tradičního projekčního prostoru i rozsáhlé proměny dramaturgické. Kromě toho z mapy zmizelo Československo a ze soutěžních sekcí slovenská tvorba. Vrátí se až v roce 2014.

 

Od té doby se Finále koná každý rok na jaře a přináší přehlídku toho nejlepšího, co česká kinematografie natočila od předchozího ročníku. Od roku 2003 hodnotí filmy mezinárodní porota a od téhož roku bojují o Ledňáčka i filmy dokumentární.

 

V průběhu posledních dvaceti let se Finále výrazně rozrostlo. Z původně bilanční přehlídky domácí kinematografie se stal festival nabízející retrospektivní a tematické sekce, pohledy do zahraničí, pocty jubilantům nebo prezentaci připravovaných filmových projektů. Z původního kina

 

Elektra/Moskva/Elektra, disponujícího sálem pro tisíc diváků, udělala tržní ekonomika vietnamský obchoďák, festivalové projekce v multikině se ukázaly jako slepá ulička, a tak se od roku 2009 koná celé Finále v Měšťanské besedě. Je možná jediným filmovým festivalem na světě, který nepromítá v klasických kinosálech.

 

Od roku 2014 má Finále nový pořadatelský tým a díky němu i novou podobu. O Zlatého ledňáčka bojují opět i slovenské celovečerní filmy a dokumenty, svoji sekci dostává také tvorba televizní. Doprovodný program začíná objevovat atraktivní místa, jako jsou Loosovy interiéry nebo DEPO2015. Navzdory politikům i tržní ekonomice filmový festival v Plzni žije.

Finále Plzeň 2016 – filmový festival, který ví, co se v Česku točí >>

Sledujte nás na sociálních sítích