Autenticita, aktuálnost, osobitost zpracování – tajemství úspěchu českých filmů (rozhovor s Lenkou Tyrpákovou)

S naší uměleckou ředitelkou Lenkou Tyrpákovou jsme si povídali o přínosu mezinárodních porot, o nadějných debutujících tvůrcích i o novinkách, na které se můžete těšit v rámci 37. ročníku. Jak české filmy zapadají do světového kontextu a co festival letos nabídne svému diváctvu?

Když se řekne Finále Plzeň – co tě jako první napadne?

Nekonečné množství podob českého filmu.

Jaké výhody vidíš v tom, že filmy v soutěži hodnotí mezinárodní poroty?

Mezinárodní poroty, složené z filmových odborníků a odbornic z nejrůznějších oblastí, mohou českým filmařům a filmařkám poskytnout tolik potřebný pohled zvenčí. Pomáhají zasadit české filmy do celosvětového audiovizuálního kontextu a dávají domácím profesionálům a profesionálkám zpětnou vazbu týkající se aktuálnosti a srozumitelnosti jejich témat či originality jejich formálních přístupů.

Letos se mezi soutěžními filmy sešlo poměrně hodně debutů. Můžeš nám o nich prozradit něco více, čím jsou pozoruhodné?

Osobně mám velkou radost z toho, kolik talentovaných tvůrců*kyň nastupující generace se na Finále letos napříč soutěžními sekcemi představí. Často jde o filmy, které již zabodovaly v zahraničí, prosadily se do selekcí významných světových festivalů a potvrzují, že zdejší filmaři*ky mají světu co nabídnout. Animovaný debut Kristýny Dufkové Život k sežrání si odvezl cenu z prestižního festivalu animovaných filmů v Annecy, Mord debutujícího Adama Martince a Od marca do mája režiséra Martina Repky byly oceněny porotami na MFF v Karlových Varech, debut Vojtěcha Strakatého After Party uvidí diváci čerstvě po jeho světové premiéře na jednom z nejvýznamnějších světových festivalů, v Benátkách. A to je jen výsek filmů, které letos na Finále soutěží. Často jsou i důkazem toho, že aby měl český film úspěch, není nutně potřeba velký rozpočet či nějaká rozmáchlost, ale spíše autenticita, aktuálnost sdělení či osobitost jeho zpracování.

Zahajovacím snímkem bude film Veroniky Liškové Rok vdovy, který zachycuje, co pro duši i každodenní život člověka znamená ztráta životního partnera. Proč padla volba zrovna na tento film?

Věřím, že je to film, který divákům poskytne hluboký zážitek, umožní jim seznámit se s hraným debutem talentované filmařky a zároveň jde o film, který vznikl s podporou Plzeňského kraje.

Ztráta blízkého člověka, či obecně smrt, jsou stále do určité míry tabuizovaná témata, přitom touto zkušeností si prošel v určité podobě téměř každý z nás. Rok vdovy je nesmírně silný snímek, který tuto zkušenost zachycuje velmi citlivě, s hlubokým pochopením pro vnitřní prožívání hlavní hrdinky, a zároveň přibližuje i aspekt, o kterém se ve filmech často nemluví, a to je administrativní zátěž, která je s odchodem blízkého často spojená. Veronika Lišková bohatě využívá své dokumentaristické zkušenosti a spolu s Pavlou Beretovou, excelující v hlavní roli, provádí publikum jednotlivými fázemi truchlení a ukazuje, že na jeho konci čeká i něco nového.

Novinkou je nesoutěžní sekce Ženy a film. Jak vznikl nápad mít na festivalu tuto novou sekci a na které osobnosti a filmy se festivaloví návštěvníci mohou těšit?

Prvotní idea asi vznikla díky pocitu, že je u nás ve filmovém průmyslu mnoho mladých talentovaných žen různých profesí, které by si zasloužily dostat na festivalu větší prostor a možnost komunikovat s publikem. Dlouhodobě sleduji a vážím si toho, co dělají producentky Julie Marková Žáčková a Dagmar Sedláčková v Girls in Film (GIF), a tak byla spolupráce s nimi v rámci této sekce jasnou volbou. Diváci*čky se mohou těšit, že jim Julie s Dagmar představí neprávem opomíjenou režisérku Evu Sadkovou a její film Proměny nože s Ivou Janžurovou v hlavní roli. Režisérka Diana Cam Van Nguyen jako inspirativní osobnost představí producentku Pavlu Janouškovou Kubečkovou a výrazný dokument Jednotka intenzivního života, za nímž Pavla producentsky stojí. Herečka Alžběta Malá si vybrala Indiánské léto, kde herecky debutovala Tatiana Dyková, a přiblíží ji divákům jako svou hereckou inspiraci. Kameramanka Klára Belicová si zvolila vizuální umělkyni Adélu Babanovou a společně s ní diváky zasvětí do její tvorby prostřednictvím tří krátkých filmů, které Adéla režírovala.

Finále je přehlídkou toho nejlepšího, co se v České republice za poslední rok natočilo, ale program nabídne také koprodukční snímky, výběr z německých filmů a v letošním roce si “zazoomujeme” na pobaltskou kinematografii. Které snímky bys za sebe doporučila určitě neminout?

Myslím, že celkově je letošní program hodně silný i pokud jde o snímky vzniklé v rámci minoritních koprodukcí, ať jsou to třeba ukrajinské filmy Redakce a Kyslíková stanice, estonský poetický dokument Ledová cesta či tragikomedie s typicky balkánským humorem Spolu na věky. Dále se diváci*čky mohou těšit na výrazné filmy, které se v Čechách natáčely, jako jsou Bastard s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli, či Jeden život, v němž Anthony Hopkins ztvárnil českému publiku dobře známou postavu Nicholase Wintona. V sekci Zoom by divákům*čkám určitě neměla uniknout litevská romance Jako nikdo jiný, jejíž režisérka Marija Kavtaradze je letos členkou mezinárodní poroty, či estonský dokument zvoucí na návštěvu tradiční sauny ve filmu Sestry z kouřové sauny.

Co si na Finále nejvíc užíváš?

Na festivalu si užívám vlastně všechno. Od ranní cesty přes historické centrum Plzně, po kávu u Waltra až po setkávání s filmaři*kami a publikem. Těší mě, že je festival místem plným nejrůznějších shledání, navazování nových kontaktů a přátelství, debat o filmech, ať těch následujících bezprostředně po projekcích, tak těch neoficiálních, které často pokračují dlouho do noci. Moc se těším se na zpětnou vazbu na filmy od mezinárodních porot a taky jsem zvědavá, jak budou fungovat novinky, které máme letos v programu.