České stopy: Odvaha navzdory systému

Letošní sekce České stopy uvádí snímky o vzdoru jednotlivce vůči systému a konvencím. Nabídne vítěze karlovarského festivalu i slovenského oscarového kandidáta. Mezinárodní snímky s českou kreativní nebo koprodukční stopou spojuje touha po svobodě a osobní integritě.

Sekce nabízí mimořádnou šanci vidět vítězný film letošního karlovarského festivalu, myanmarské drama Padlé ovoce. Zakázaná láska dvou mladých žen nedbá společenských konvencí a zdánlivě do jejich světa nepatří. Každodenní dlouhé směny v textilní továrně ale dají vzklíčit hlubokým citům, jejichž sílu dokázal debutující režisér Aung Phyoe zhmotnit v intervalu mezi něhou a surovostí. Výhra v Karlových Varech je pro jeho debut cenou na prvním velkém festivalu a je i velkým úspěchem české minoritní koprodukce.

Český herec Josef Trojan je nesporným talentem. Jeho minimalistického herectví si všimla Agniezka Holland, která ho obsadila do výrazných rolí ve svých filmech Šarlatán (2020) a Franz (2025). Tentokrát Trojan exceluje v hlavní roli životopisného slovensko-českého dramatu Nepela. Kvůli příběhu o slovenském krasobruslaři absolvoval i náročný sportovní a taneční výcvik a jazykovou průpravu. Dobový snímek slovenského režiséra Gregora Valentoviče rozhodně patří k těm, které stojí za to vidět na filmovém plátně. I kvůli hudbě, kterou složili polští skladatelé Mary Komasa (Přes kosti mrtvých, 2017, Franz, Šarlatán) a Antoni Komasa – Łazarkiewicz (Quo Vadis, Aida?, 2020).

Slovenský kandidát na Oscara, drama Potopa, mluví rusínsky a odehrává se na východním Slovensku. Mimořádný příběh o nuceném vykořenění z prostředí, odkud pocházíme, může být tuzemskému publiku blízký z naší vlastní historie. Patnáctiletá Mara musí opustit s tátou jejich domov, který ustupuje stavbě vodní nádrže, a ačkoliv by se ráda stala pilotkou, socialistická 80. léta, přísný otec, ani plány státu jejímu přání nepřejí. Potopa je dalším slibným slovenským režijním debutem (Martin Gonda).

Stejně jako Potopa, i litevské absurdní drama Hladovka vychází ze skutečných událostí. Na počátku nezávislosti a svobodných médií 90. let obsazují ruští vojáci televizní budovu. Moderátorská hvězda Daiva se rozhodne na protest držet hladovku a její zoufalý čin překvapivě následují další a další lidé. Snímek s nepopiratelnou poetikou Ari Kaurismäkiho natočil režisér Karolis Kaupinis, původní profesí novinář, a měl premiéru na festivalu ve Varšavě.

Sekci uzavírá další laureát Křišťálového glóbu z Karlových Varů, gruzínský režisér Georgij Ovašvili (Kukuřičný ostrov, 2014). Jeho nový snímek Měsíc je můj otec k sobě navrací dvanáctiletého Tomu a jeho otce, který se po propuštění z vězení snaží napravit svůj život. Otec a syn se vrací do rodné horské vesnice a snaží se dohnat ztracený čas. Další pozoruhodná podívaná s českou minoritní koprodukční účastí zkoumá, jestli je možné navázat vztah tam, kde je pouto tak dlouho přerušené.