Největší radost mám z objevování

Backend developer GK Software Czech Republic Václav Hrdonka je autorem knihy o šumavských vodopádech. Kromě přírody miluje divadlo, výtvarné umění i kvalitní filmy.

Co ho přivedlo k dokumentování vodopádů a jaké filmy by doporučil návštěvníkům Finále Plzeň?

Vašku, v GK Software jsi už více než dvacet let. Co tě ve firmě drží tak dlouho?

Je to kombinace několika věcí. Za těch třiadvacet let jsem vystřídal různé projekty – od vývoje aplikací pro mobilní zařízení až po backendové systémy, kterým se věnuji dnes. Díky tomu je práce pořád pestrá. A stejně důležití jsou lidé. Když máte dobrý tým, chodíte do práce mnohem raději.

Mimo práce se ale věnuješ koníčku, který není úplně běžný – mapuješ české vodopády. Jak to celé začalo?

Původně jsem vytvářel web o turistických zajímavostech a dokumentoval nejvyšší české hory. Postupně jsem ale zjistil, že právě vodopády ve mně probouzejí největší zvědavost. U hor je všechno zakreslené v mapách. U vodopádů člověk často objeví místa, o kterých téměř nikdo neví. To objevování mě dodnes baví nejvíc.

Nebojíš se, že zveřejněním přijdou tato místa o své kouzlo?

Občas nad tím přemýšlím. Ale větší radost mi dělá, když lidé napíšou, že díky mým tipům zažili krásný výlet. Většina těchto míst stejně neleží přímo u turistických tras, takže je navštěvují lidé, kteří mají k přírodě respekt.

Před několika měsíci tobě a spoluautorce Hance Plassové vyšla kniha “Kudy na šumavské vodopády”. Jaký byl okamžik, když jsi knihu poprvé držel v ruce?

Krásný, ale zároveň trochu nervózní. Na knize jsme pracovali více než dva roky a člověk samozřejmě přemýšlí, jak ji čtenáři přijmou. Měl jsem obavy, jestli někde nebude chyba nebo jestli někdo nepřijede v létě k vodopádu, který zrovna kvůli suchu neteče. Naštěstí zatím přicházejí jen pozitivní ohlasy.

Jak se knize daří?

Mám z ní velkou radost. Po zhruba půl roce od vydání je prodaná přibližně polovina nákladu, což považuji za velmi pěkný výsledek. Nejvíc mě ale těší zprávy od lidí, kteří se díky knize vydali objevovat šumavské vodopády a výlet si opravdu užili.

Máš mezi šumavskými vodopády svého favorita?

Určitě Riesloch-Wasserfälle na německé straně Šumavy. Je to opravdu monumentální vodopád, který v okolí nemá konkurenci. A pak mám rád jeden vodopád, který jsem pojmenoval Krásný vodopád. Dlouho nebyl ani zakreslený v mapách, přitom je nádherný a téměř devět metrů vysoký.

Při hledání vodopádů jsi určitě zažil i dobrodružné situace.

To ano. Jednou jsem na Vysočině nepříjemně spadl do rokle a měl jsem velké štěstí, že to skončilo jen většími odřeninami. Jindy jsem při průzkumu vylezl z údolí potoka přímo na cizí zahradě. Když jsem u branky uviděl ceduli „Pozor, zlý pes“, raději jsem se stejnou cestou zase rychle vrátil. :-)

Finále Plzeň je svátkem filmu. Jaký vztah máš ke kinematografii?

Filmy mám moc rád, ale kdybych si měl vybrat mezi filmem a divadlem, asi bych dal přednost divadlu. Ta živá energie je nenahraditelná. Přesto mě některé filmy opravdu osloví. Nedávno jsem viděl francouzský film Barvy času, který citlivě propojuje film s výtvarným uměním. Odcházel jsem z něj s opravdu krásným pocitem.

Jak podle tebe vypadá česká kinematografie dnes?

Myslím, že je ve skvělé formě. V poslední době mě hodně zaujaly filmy Vlny, Letní škola nebo koprodukční Franz. Výbornou úroveň mají také české dokumenty – například Dům bez východu. Myslím si, že právě dokumentární tvorba je oblast, ve které jsou čeští filmaři opravdu silní.

A nesmím zapomenout ani na pohádky. Ty mám opravdu rád. Z těch novějších bych určitě doporučil Cukrkandl a za jednu z nejlepších českých pohádek posledních let považuji Krakonošovo tajemství. Mám na ní rád nejen atmosféru, ale i postavu učitele Jiráčka, který neustále opakuje: „To se dozvíte v mé nové knize.“ Když jsme připravovali naši knihu o vodopádech, často jsme si z toho s kamarády dělali legraci.

Na závěr – co tě po tolika letech objevování stále žene do přírody?

Pořád je co objevovat. Česká republika skrývá spoustu krásných míst, o kterých většina lidí vůbec neví. A právě ten okamžik, kdy člověk narazí na vodopád, který není ani v mapách, je pro mne stále stejně silný jako před lety. A pokud se o ten objev můžu podělit s ostatními a inspirovat je k výletu do přírody, pak to celé dává smysl.